Zdravé touhy aneb touha po zdraví

Každý máme jiná přání, jiné touhy. Jedni touží po výhře v kasinu, kartách, loterii. Mít dostatek peněz na zaplacení dluhů, kupování dárků a na obdarování členů rodiny.

Další touží po luxusním značkovém oblečení a špercích. Po vysněném autě, bytu, chatě či chalupě. Mnozí si přejí vést prosperující podnik, vlastnit akcie, pozemky. Nebo mít dostatek financí jen tak na utrácení bez rozmýšlení. Na to všechno je potřeba tučnější konto.

Co dále si přejeme? Najít, změnit či udržet zaměstnání anebo alespoň začít řídit lidi, kteří řídí nás. V neposlední řadě toužíme změnit bydliště nebo přinejmenším otravné sousedy.

Vyměnit garsonku za slunečný třípokojový byt, přestěhovat se z velkého města na klidný venkov. Opačně. Z klidného venkova do velkého, hlučného a anonymního města. Ti mladší touží po úspěšném složení zkoušky z dospělosti, vlastnit řidičský průkaz, osamostatnit se od rodičů.

Toužíme po spokojeném vztahu. Po ženách, po mužích, kteří ne a ne se vyjádřit. Získat zpět milovanou osobu, která nás opustila. Poznat velkou lásku. Přejeme si být milováni a milovat. Přejeme si skoncovat s nevěrou. Naší či partnerovou. V horším případě klidný rozvod bez zbytečných tahanic a hádek. Máme však i skromnější přání. Vést pestrý společenský život. Chodit do divadel, kin, na koncerty, na večírky a do klubů. Naučit se tancovat, lyžovat, zvládnout znakovou řeč. Konečně začít chodit na kurzy španělštiny. Mezi hůře dosažitelné (většinou) patří stát se zpěvákem, hercem, politikem, známou osobností. Vystupovat v televizi, povídat v rádiu. Skočit z padáku, potápět se v Karibiku, naplánovat cestu kolem světa anebo se procházet po Českém ráji. Prožívat dobrodružství a to nejlépe každý den. Nikomu nezávidět. Zvýšit si sebevědomí, ztratit komplexy, mít silnou vůli a sílu. Sílu a chuť žít. Jedna touha splněna, ale my už lačně toužíme po další.

Mít děti, klidnou a spokojenou domácnost. Konečně přesvědčit Káču, aby už se netahala s tím floutkem od vedle. Co prosím? Že patří mezi premianty třídy? Mně se zkrátka nelíbí. Sblížit se s rodinou a po několika letech hádek odpustit a začít se opět navštěvovat. Jak se říká, je snadnější se vyškrábat na vysokou horu než si najít cestu k druhému.

Jenže na chodbách a pokojích nemocnic jakoby všechny naše reálná i nereálná přání ztrácela na významu. Mažou se pomyslné hranice a rozdíly mezi lidmi. Může to být velký šéf mezinárodní společnosti anebo pan Vomáčka z Postoloprt, který celý život pracuje jako řidič náklaďáku. Na pokoji v nemocnici si zcela přirozeně tyká Jarda se Standou.

Touhy máme každý jiné, ale jedno nás spojuje. Je to touha po tom být zdraví. Tohle si každý přejeme pochopitelně sobecky pro sebe a nesobecky i pro naše blízké a přátele..