Jak žít dál?

Občas musíme přestat myslet na minulost, přemýšlet nad budoucností, zkrátka se musíme naučit jít dál.. Už uběhlo několik let, kdy mi moje kamarádka sdělila tu dosud nejtragičtější zprávu v mém životě. Moje největší životní láska, moje druhé já, je mrtvý.. Nastoupil do auta, které řídil jeho opilý kamarád. Nikdy nezapomenu jeho zářivé oči, něžné dotyky, dlouhé duchaplné rozhovory, rozevláté vlasy, všechny společně strávené chvilky. I dnes, po několika letech není dne aniž bych si na moji lásku nevzpomněla. Zpráva, která otřásla mou duší, ta odporná nechuť žít dál bez milovaného člověka, neodbytné malé pomoci mých přátel a rodiny, kteří mě trpělivě přesvědčovali, že bolest se bude zmenšovat. Tím, jak bude plynout čas se bude bolest rozplývat..částečně měli pravdu, ale jizva po obrovské ráně v mém srdci, ta zůstane napořád..

Co mě trápilo nejvíce bylo to, že jsem cítila vinu, protože jsem neříkala mé lásce, že ho miluji. Samozřejmě občas jsme si navzájem sdělovali nádherná slovíčka, ale myslím, že ne dostatečně často. Dnes i kamarádům říkám, že je mám ráda.

Co vy? Jen zvedněte telefon, vyťukejte číslo na milovanou osůbku a řekněte jim, že je máte rádi, že je milujete..., protože zítra už může být pozdě a vy pak po zbytek života budete žít s pocitem viny. Tak co? Už vytáčíte číslo?