Moc hezky napsane a

mate stesti, ze to nebyl nekdo, s kym jste v kontaktu denne.

Re: Moc hezky napsane a

díky, Sluníčko. Zdravím..a pošlete toho sluníčka trošku víc

Co na to říct, slova jsou planá...

a jsem ráda, že jste zpátky!-)

V-)

Re: Co na to říct, slova jsou planá...

děkuji, jste milá

Pěkný příběh

a jsem ráda, že zase píšeš

Re: Pěkný příběh

nápodobně, taky jsem ráda, že zase píšeš, skvělý článek

Moc hezke,

Jani. Dekuji za krasne lidsky pribeh...

Re: Moc hezke,

díky, Pavli.

Jani,

tak tohle bylo krásně napsaný - je vidět, že srdcem. Musím přiznat, že mě to taky dojmulo.

Těším se až zas zajdeme v Praze na kafe.:)

Tereza

Re: Jani,

děkuji, Teri. Až budeš vědět o nějaké příležitosti, dej mi vědět. J.

Moc hezky napsáno ...

...

Re: Moc hezky napsáno ...

díky, Romane. Neboj, sleduju i ty Tvoje blogy

moc pěkný a dojemný,

takhle nějak píše i Hanka (tedy promiň, ale prostě jsem si na ni při čtení vzpomněl). Jsem rád, že pořád ještě píšeš, už z té staré party dost lidí odešlo.

Snad si jinak lidi tady uvědomí výhody stabilního a trvalého manželství, protože jinak skončí v nějakém ústavu. Možná jim to bude v tomhle stavu jedno, ale už jenom ta představa ... brrr.

Re: moc pěkný a dojemný,

Zdravím do Brna!! Před týdnem jsem se vrátila z Brna, no tedy nejen z Brna, ale musím přiznat, že jsi mi tam připravil velmi škaredé počasí V červenci letím znovu, tak doufám, že to zařídíš trošku letněji

Snad se Hanka neurazí, že jsi to tak trošku srovnal. Ona píše opravdu srdcem. Co se týká psaní, taky už jsem přemýšlela někam jinam, protože rozepsaných blogů mám plno, jen se mi je nechce vpouštět tady mezi ty všechny blogy, Ty jistě víš, jak to myslím..

Pěkný a lidský článek

Jani, jsou věci, které mohou potkat každého z nás. A je  moc důležité překonávat je s láskou...

Re: Pěkný a lidský článek

Štěpánko, ahoj. Přesně tak, mohou potkat každého z nás..

Alshamer

Vite dnes je mi 50let.kdyz mi bylo 30 rozcilovala se moje kolegine,ze jejich babicka napada sveho vnuka,ze ji ukradl penize.Kluk byl v soku.Potom asi ve v mych 40 mi vykladala jina kolegyne,jak jde babicka na prochazku se psem a vzdycky se vrati jenom pe,kdyz syn seka zahradu,ze se pta od ky maji zahradnika.My se tomu fakt smaly,protoze to nikdo neumel pojmenovat.Potom jsem byla v zahranici a u klizela jsem u jedne pani ta porad spala,zapominala jist,ale nastesti ji syn nasel tzv,dopledni ustav,kde mela nejaky program a na zbytek si ji bral domu.

Tyto úvahy...

... jsou hluboce lidské a přitom mně osobně nepříjemné.

Dotírají na moje vlastní limity.

Byl bych schopen zvládnout roli postiženého a totálně závislého...? Byl bych schopen zvládnout roli pečovatele, který odepíše svůj osobní život...?

Ani jedno si neumím teď představit. Proto ta nepříjemnost...