Krásně napsaný článek

přečetla jsem to jedním dechem a připojuji se k příspěvku V.Woolfové-výstižnéJG

Re: Krásně napsaný článek

Paní Jitko, děkuji a budu se těšit na Váš další článek

Smutný,ale zároveň šťastný příběh.

Kdybychom neprožívaly bolesti,smutky,nepřekonávali ztráty,nepoznali bychom život a nenaučili se ho vážit.Každá tragédie nás někam posune,dá nový směr našemu životu.Bez toho bychom se nenaučili rozeznávat,co je důležité a co je nepodstatné.

Lidé,kteří žijí své "bezproblémové" životy jsou o to poznání chudší.

Děkuji.V.

Re: Smutný,ale zároveň šťastný příběh.

Milá V., moc hezky jste to napsala..a děkuji.  J.

díky

díky za krásné nové ráno ...... když to člověk čte, tak si uvědomí, že některé věci nejsou tak samozřejmé jak se zdály nebo zdají ..... a  dětství plné lásky, citu a pocitu bezpečí  je jednou z nich ......

takže díky za článek

.......a díky vám, mí rodičové

Re: díky

Díky. Přesně to, co jste napsal...děkovovat by se mělo..

Výlet

Tenhle článek je zvláštním výletem do potemnělých uliček životní reality. Do uliček krásného města, plného honosných paláců a exkluzivních bulvárů, které ale za fasádou lesku skrývá pravý život. Každé setkání s pravou realitou je cenný krok do života, cenná dávka zkušeností a tak podobně.

Ale cestovka, která organizovala tento výlet, patří mezi ty nejlepší na světě. Chci říct: Napsala jsi to nádherně, citlivě a upřímně. Děkuju.

Re: Výlet

Tome, mně nezbývá nic jiného, než napsat..beze slov..díky

Jani,

chce se mi brečet, když čtu, jak musí děti předčasně dospět, Ta rána nikdy nezacelí. Je to moc smutnej článek. Ty se ptáš nenávidět nebo odpustit? Ani jedno nejde...zapomenout, pokusit se zapomenout. Ten člověk nesměl být otcem...

Re: Jani,

Hani, děkuji. Já se moc těším na pokračování...Hladiny touhy..moc se mi to líbí

krasny clanek

jinak, libi se mi prispevek Dino_na_idnes. Souhlasim s nim.

Re: krasny clanek

Sluníčko? Kde se touláš? Dlouho jsem Tě neviděla..

nechapu............

prvne je nejmladsim a ma starsiho bratra a potom jeho mladsi bratr se seznami s otcovou milenkou, se kterou si rozumi..............oni byli tri? V tom pripade nemohl byt nejmladsi benjaminek..............nebo mi neco nedoslo?

Re: nechapu............

jejda, to je překlep..hned to jdu opravit..jsou dva

Odpustit?

To záleží, co se pod tímto slovem skrývá. Pokud jde "jen" o to otci na smrtelném loži říci, že je vše v pořádku, aby se mu odcházelo lépe, to by se dalo (pokud člověk nezastává pravidlo pravdy za každou cenu).

Ovšem vnitřní odpuštění je věc jiná, není mi jasné, zda to lze (aniž by se nejednalo o obelhávání sebe sama). Ale neznamená to nutně nenávidět, jde prostě o formu oproštění se.

Se známými, kteří nás zklamou, se můžeme přestat stýkat a už na ně nemyslet, nemusíme jim odpouštět a nemusíme je nenávidět, prostě žijeme bez nich.

U otce je to pro některé těžší, ale pokud se sám rozhodl, že jím nebude, je nejlepší to tak brát. Rodinu, do níž se člověk narodí, si zkrátka nevybírá, může si ale vybrat rodinu, kterou sám založí.

Otázky styku vnoučat s dědou odpadnou ve chvíli, kdy tam není ta sžírající nenávist - ať si vnoučata dědy užijou, pokud se změnil, předchozího lituje a je nyní člověkem, s kterým je možno trávit čas. Jen táta se s dědou spolu upřímně nezasmějou.

Re: Odpustit?

děkuji..myslím, že pod to, co jste napsal-a, se můžu s klidem podepsat. Jsou věci, které si zkrátka nevybíráme, ale musíme se s nimi naučit žít...a tu další etapu života si můžeme žít opačně..

Přeji hezký den.

Hezké

doufám, že A. se to také líbí

Re: Hezké

díky Klári..doufám, že se mu to líbit bude

Nezapomínat, neodpouštět.

To neznamená, že nutno někoho umlátit. Prostě nezapomínat a neodpouštět.

Re: Nezapomínat, neodpouštět.