Vezmeš si mě?
Abych se přiznala, zásnubní verze v restauraci mě však mírně odrazovala. Obrázek celé restaurace zírající na mého klečícího přítele zrovna nebylo to pravé ořechové. Odvážnější představy byly na pláži při zapadajícím slunci. V Paříži pod ocelovou Eiffelovkou, stejně už se tam dlouho chystáme. Podstatně levnější a schůdnější varianta, prstýnek se svůdně povaluje a leskne na vršku dezertu. Jím poměrně rychlým a nedočkavým tempem, což asi přítel uvážil a uvědomil si, že prstýnek můžu sníst, spolknout a večer zcela neromanticky zakončit na pohotovosti. Každopádně jsem tak trošku očekávala něco podobně tradičního a vrcholně romantického.
Můj milý asi musel dlouho přemýšlet, jak mi ten nádherný prstýnek ve tvaru srdce navléknout na prst. Samozřejmě tomu předcházelo požádání o ruku dcery mého otce. Dost jsem se toho obávala, jelikož milovaný měl napsanou žádost na papírku a občas se musel nakouknout jako do taháku při písemce z dějepisu. Abyste rozuměli, nemluví česky, ale tuhle větu česky vyslovil a světe div se, můj ctěný rodič překvapivě rozuměl. Vtipně odpověděl "Kterou? Levou nebo pravou?" Načež se uklidnil a řekl "Ano, s radostí! Málem mně do očí vrhkly slzy, to víte, takovéhle chvíle asi víckrát v životě nezažiju. Všechno se pochopitelně zapilo a náležitě prodiskutovalo.
Měli jsme vskutku nabité dny. Po jednodenním vyčerpávajím výletě do Edinburghu, kde jsem si tajně snila o tom jak poklekne v historickém parním vlaku, jsem si dvakrát skočila do práce na dvanáctku a další den brzy ráno jsme odjížděli na letiště, odkud jsme odlétali do milovaného Portugalska. Posezení s rodinou, po vlně obžérství, či chcete-li nesystematického přejídání, popíjení výborného a osvěžujícího Vinho Verde na mě padla únava. Jediné na co jsem dokázala myslet, byla čerstvě povlečená a voňavá postel v prvním patře. Dovlekla jsem se do postele, natáhla na sebe přítelovo triko. "Nemáš chuť na čokoládu?", "To tedy nemám, je pozdě a chce se mi spát!"
"Já bych si kousek dal!" Abyste dobře chápali, tu sladkou mlsůtku rozplývající se na jazyku mám opravdu ráda, ale v ten moment moje jediná myšlenka byla ta, ponořit se co nejrychleji do říše snů. "Dobře, ale jen kousek", svolila jsem po chvíli. Přítel šmátral ve tmě v kufru, pak vytáhl krabičku, byla trochu větší než obvykle, ale pořád mi nebylo nic podezřelé.
Otevřela jsem ji, uviděla malé kostičky čokolády "Will you marry me?" a prstýnek uprostřed..dál už se snad nemusím rozepisovat. Bylo to krásné a jasně potvrzující, že na sobě nemusíte mít šaty, přítel elegantní oblek, ale i v obyčejném sepraném třičku a trenýrkách jde mezi zíváním odpovědět s radostí a láskou "YES!"
Jana Delgado
Linecká slepovaná láska
V životě jsou chvíle, které trvají věčnost. Čekání, které ubíjí, vysilující strach a úzkost z budoucnosti Karolíně svazuje nohy. Srdce buší jako o závod a myšlenky nedovolí utíkat se k těm obyčejným věcem.
Jana Delgado
Vzpomínky v krabici
Kdysi jsem se malinko jízlivě usmívala nad některými fotkami z dovolených. Dnes už je chápu.
Jana Delgado
Bloody Sunday
Neděle. S kolegy ji nazýváme "Bloody Sunday". Tradičně narváno. Zkouším projít areálem plným křičících dětí, sebevědomých fanoušků fotbalu (kde obvykle platí pravidlo čím větší skupina, tím drzejší vystupování), milenců, unavených řidičů...
Jana Delgado
Láska je když..
se vezmete před Bohem, slíbíte si věrnost v časech dobrých i zlých .. Láska je, když se před Bohem nevezmete, a přesto jste si věrní v časech dobrých i zlých
Jana Delgado
Barevná pohádka z Indie
Říká se, že je snadnější vylézt na vysokou horu, než si najít cestu k druhému člověku. Vadí vám jiná barva pleti, odlišná kultura, nebo snad víra v jiného "boha", než v jakého věříte vy?
Jana Delgado
Jak léta letěla
Pro nás děti bylo léto ve znamení dvou měsíců zaslouženého nicnedělání. Svědky našich vodních radovánek byly fialové rty a scvrklé rty od celodenního máchání.
Jana Delgado
A na co jsem stará já?
Možná jsem dost stará na to, abych si ostříhala dlouhé vlasy. Jenže já je mám ráda a ještě nějakou dobu budou dlouhé.
Jana Delgado
Ukamenování Sorayi M.
V příběhu se ocitáme v iránské vesnici. Hlavní postavou je Soraya, milující matka čtyř dětí, která žije v manželství bez lásky.
Jana Delgado
Nezvaný pan Alzheimer
S úsměvem stála mezi dveřmi a pevně mě objala. "Jsem tak ráda, že tě zase vidím," řekla mírně dojatým hlasem. "Vezmi si bačkory a běž si umýt ruce, oběd už je nachystaný na stole."
Jana Delgado
Rozpuštěni a vypuštěni
Po přečtení několika blogů jsem nabyla dojmu, že jsem jen jedna z mála, kterou opravdu těší nedávné rozhodnutí soudu o rozpuštění Dělnické strany.
Jana Delgado
Děti Ireny Sendlerowé
Děj. Ocitáme se ve Varšavě, během druhé světové války. Irena Sendlerowá v převleku zdravotní sestry vjíždí do varšavského ghetta zachránit židovské děti před smrtí.
Jana Delgado
Modlitby za Bobbyho
Téma, které mi přijde stále více aktuální. Zvláště po tom, co jsem si během krátké doby přečetla několik blogů na téma homosexualita.
Jana Delgado
O blogerech, rýmech a šprýmech
blablablablablablablablablablabla..uff, ještě to nestačí? blablablablablablablabla
Jana Delgado
Jak mi leželo Rudé právo v žaludku
Nechápu komunisty. Co vody už uplynulo po sametové revoluci a oni se dál hrdě a bez špetky studu hlásí ke komunismu. Fuj. Černé ovce mezi sněhobílými ovečkami.
Jana Delgado
Moje neobyčejná setkání
M. mě naučil jíst všechny možné ryby, připravené na všechny možné způsoby. A. si zase myslí, že nejlepší ryby nejsou na talíři, ale ty živé. V rybníku, moři nebo akvárku.
Jana Delgado
Srdci se neporoučí
Pomelo je od slova pomilovat. Zbožňuji tu sladkokyselou chuť, zabalenou do zelené koule připomínající grapefruit. Pěkně si ho oloupu, stáhnu bílou, hořkou kůži. Je to jako láska.
Jana Delgado
Mezi nebem a zemí
Jako malá jsem hrozně ráda chodila po dřevěných prochozených schodech na kůr. Omylem mě strčili mezi pár holek s krásnými hlasy. Krákorala jsem tam s nimi každou mši. Hrozně to rvalo uši a tak jsem to s hrdostí sobě vlastní po určité době vzdala.
Jana Delgado
Černé bubliny
Nedávno mě zaujal komentář v diskuzi. Probíralo se téma smrt. Můj známý měl tehdy depresivní období a kamarád mu poradil, ať si jde sednout na Kobyliský hřbitov.
Jana Delgado
Stopááá!
Malá příprava na zimu. Článek na zchlazení v horkých letních dnech. Než se člověk něco naučí, čeká ho dlouhá cesta. V tomhle případě byla krásně sněhobílá a předlouhá.
Jana Delgado
Bubliny
Protože dost často píšu o tom co bolí, dnes budu psát vesele. O bublinách, které chci vyfouknout a nechat jen tak poletovat.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 79
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3396x
Seznam rubrik
- Cestování
- Osobní
- Příběhy
- Sport v úvozovkách
- K zamyšlení
- Bubliny vzpomínek
- Tajemný zákazník
- Knihy a filmy
- Velmi osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
- ten, co pořád lítá
- Andrea Bartošová
- Terka, blonďatý anděl Afriky
- ten, co mi kouzlí úsměv na tváři
- Pavlína O'Toole
- tak trošku jiná Itálie
- básnířka s korálky nad kotníky
- František Kostlán
- Klára Mandausová