Linecká slepovaná láska
K takovým, kterými se normálně zabývá a za jiných okolností přijdou fádní a nudné. Zaplatit složenku, vyzvednout kabát z čistírny, koupit chleba. Teď si na ně zoufale snaží vzpomenout a přivolat. Nejde to. Jediné na co myslí, je člověk, který v jejím životě znamená nejvíc.
"Vypadáš jako baletka," řekl jí když pobíhala v hotelovém pokoji. Zrovna zkoušeli slepit kousky rozházené lásky. Byly poházené všude kolem. Byly jen tak ledabyle odhozené i dál, než jen v hotelovém pokoji. Možná snad i v té malé útulné kavárně s výhledem na moře. Rádi tam chodili na ranní a odpolední kávu. Skrývat se před deštěm, pozorovat rozbouřené zářijové moře a fotit si rybáře při západu. Černé obtažené kalhoty a tričko obepínající ňadra. Karolína byla v tu chvíli tak šťastná, že by mohla točit piruety na špičkách v Labutím jezeru. Přitulil se k ní a ona se pod jeho něžnými doteky prohýbala jako kočka.
První malá nedorozumění, hádky, argumenty. Hledání důvodů, proč už nejít spolu. Karolína odložila růžové brýle do šuplíku a zase vidí život ve všech barvách. Zhluboka se nadechnout a říct "Sbohem, život jde dál.. bez tebe?" Naivně si myslela, že vymaže minulost. Navzájem si odpustí svoje provinění, hříchy a dají lásce novou šanci. Kolikátou už? Jenže láska není puzzle. Poprvé si ho krásně poskládá a všechno do sebe zapadá. Potom se pár dílků ztratí, zapadnou a puzzle není to stejné. Láska taky není jako rozbitý hrníček. I když střepy najde, slepí je.. hrníček už není jak býval.
Ve vztazích není nic definitivní. Někteří lidé nám prostě uvíznou v srdci napořád. Karolína chce tyhle city pojmenovat. Je to láska, závislost? Nebo snad strach ze samoty?
Pod jeho doteky roztála stejně rychle jako karamelová zmrzlina od Carte D'Or. Už je to tu zase. Co se týká lásky, nemá plně vyvinuté reflexy. Popálí se- ucukne, zařve jako pavián a pamatuje si to. Někdo jí ublíží. Bolí to, odpustí, ale příště zase dovolí, aby jí ublížili. Snad by i přeplavala Kanal La Manche, vyškrábala se na Mount Everest pro chvíle štěstí a pocitu zamilovanosti. Tak to má být. Jak jí napsal kamarád "Lásky se neboj, ať už dopadne jakkoliv, je vždycky velký dar ji cítit!"
Jana Delgado
Vezmeš si mě?
Co si budeme ženy namlouvat, která z nás ve skrytu duše nedoufá v onu kouzelnou větu a krásný šperk k tomu? Moje představy o zásnubách byly zmačkané jen do té podoby, že půjdeme na večeři při svíčkách, které většinou hned sfoukávám a číšník je opětovně zapaluje. A snad ve skleničce šampaňského bude plavat kroužek zlata.
Jana Delgado
Vzpomínky v krabici
Kdysi jsem se malinko jízlivě usmívala nad některými fotkami z dovolených. Dnes už je chápu.
Jana Delgado
Bloody Sunday
Neděle. S kolegy ji nazýváme "Bloody Sunday". Tradičně narváno. Zkouším projít areálem plným křičících dětí, sebevědomých fanoušků fotbalu (kde obvykle platí pravidlo čím větší skupina, tím drzejší vystupování), milenců, unavených řidičů...
Jana Delgado
Láska je když..
se vezmete před Bohem, slíbíte si věrnost v časech dobrých i zlých .. Láska je, když se před Bohem nevezmete, a přesto jste si věrní v časech dobrých i zlých
Jana Delgado
Barevná pohádka z Indie
Říká se, že je snadnější vylézt na vysokou horu, než si najít cestu k druhému člověku. Vadí vám jiná barva pleti, odlišná kultura, nebo snad víra v jiného "boha", než v jakého věříte vy?
Jana Delgado
Jak léta letěla
Pro nás děti bylo léto ve znamení dvou měsíců zaslouženého nicnedělání. Svědky našich vodních radovánek byly fialové rty a scvrklé rty od celodenního máchání.
Jana Delgado
A na co jsem stará já?
Možná jsem dost stará na to, abych si ostříhala dlouhé vlasy. Jenže já je mám ráda a ještě nějakou dobu budou dlouhé.
Jana Delgado
Ukamenování Sorayi M.
V příběhu se ocitáme v iránské vesnici. Hlavní postavou je Soraya, milující matka čtyř dětí, která žije v manželství bez lásky.
Jana Delgado
Nezvaný pan Alzheimer
S úsměvem stála mezi dveřmi a pevně mě objala. "Jsem tak ráda, že tě zase vidím," řekla mírně dojatým hlasem. "Vezmi si bačkory a běž si umýt ruce, oběd už je nachystaný na stole."
Jana Delgado
Rozpuštěni a vypuštěni
Po přečtení několika blogů jsem nabyla dojmu, že jsem jen jedna z mála, kterou opravdu těší nedávné rozhodnutí soudu o rozpuštění Dělnické strany.
Jana Delgado
Děti Ireny Sendlerowé
Děj. Ocitáme se ve Varšavě, během druhé světové války. Irena Sendlerowá v převleku zdravotní sestry vjíždí do varšavského ghetta zachránit židovské děti před smrtí.
Jana Delgado
Modlitby za Bobbyho
Téma, které mi přijde stále více aktuální. Zvláště po tom, co jsem si během krátké doby přečetla několik blogů na téma homosexualita.
Jana Delgado
O blogerech, rýmech a šprýmech
blablablablablablablablablablabla..uff, ještě to nestačí? blablablablablablablabla
Jana Delgado
Jak mi leželo Rudé právo v žaludku
Nechápu komunisty. Co vody už uplynulo po sametové revoluci a oni se dál hrdě a bez špetky studu hlásí ke komunismu. Fuj. Černé ovce mezi sněhobílými ovečkami.
Jana Delgado
Moje neobyčejná setkání
M. mě naučil jíst všechny možné ryby, připravené na všechny možné způsoby. A. si zase myslí, že nejlepší ryby nejsou na talíři, ale ty živé. V rybníku, moři nebo akvárku.
Jana Delgado
Srdci se neporoučí
Pomelo je od slova pomilovat. Zbožňuji tu sladkokyselou chuť, zabalenou do zelené koule připomínající grapefruit. Pěkně si ho oloupu, stáhnu bílou, hořkou kůži. Je to jako láska.
Jana Delgado
Mezi nebem a zemí
Jako malá jsem hrozně ráda chodila po dřevěných prochozených schodech na kůr. Omylem mě strčili mezi pár holek s krásnými hlasy. Krákorala jsem tam s nimi každou mši. Hrozně to rvalo uši a tak jsem to s hrdostí sobě vlastní po určité době vzdala.
Jana Delgado
Černé bubliny
Nedávno mě zaujal komentář v diskuzi. Probíralo se téma smrt. Můj známý měl tehdy depresivní období a kamarád mu poradil, ať si jde sednout na Kobyliský hřbitov.
Jana Delgado
Stopááá!
Malá příprava na zimu. Článek na zchlazení v horkých letních dnech. Než se člověk něco naučí, čeká ho dlouhá cesta. V tomhle případě byla krásně sněhobílá a předlouhá.
Jana Delgado
Bubliny
Protože dost často píšu o tom co bolí, dnes budu psát vesele. O bublinách, které chci vyfouknout a nechat jen tak poletovat.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 79
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3396x
Seznam rubrik
- Cestování
- Osobní
- Příběhy
- Sport v úvozovkách
- K zamyšlení
- Bubliny vzpomínek
- Tajemný zákazník
- Knihy a filmy
- Velmi osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
- ten, co pořád lítá
- Andrea Bartošová
- Terka, blonďatý anděl Afriky
- ten, co mi kouzlí úsměv na tváři
- Pavlína O'Toole
- tak trošku jiná Itálie
- básnířka s korálky nad kotníky
- František Kostlán
- Klára Mandausová