Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nezvaný pan Alzheimer

  S úsměvem stála mezi dveřmi a pevně mě objala. "Jsem tak ráda, že tě zase vidím," řekla mírně dojatým hlasem. "Vezmi si bačkory a běž si umýt ruce, oběd už je nachystaný na stole."

  V tónu hlasu jsem stále slyšela zbytky její učitelské povahy. "Ale já se k vám přece nepřišla najíst, chci si s tebou popovídat," snažila jsem se odporovat. Vytáhla na stůl papírek s jednotlivými body, co všechno se mě má zeptat a co všechno mi má nabídnout. Zaškrtla kávu, minerálku, oběd, salát a připomněla si, že má poděkovat za přání, ukázat fotky.. Vzpomněla jsem si, jak jsem se těm "úkolovým papírkům" jako malá holka smála. Přišlo mi zbytečné a zvláštní, psát si na papír věci a úkoly, které přece člověk nemůže zapomenout. A vidíte, uběhlo pár let a už si taky občas píši připomínky na papír. Nemyslím tím jen nákupní seznam.

  "Jsi hubená jak lunt," sjede mě kritickým okem. "Co blázníš?" "Já?, to ty jsi zhubla, vždyť jsi jako párátko!" Plaše jsem se rozhlédla pečlivě uklizeným bytem, kterému už téměř devět let panuje nemoc Alzheimer. Stůl a kuchyňská linka zela prázdnotou. "To víš, všechno musíme odklidit z dosahu." Tiše jsem se zeptala, jak to zvládá. Vlídným hlasem, který mám tak ráda řekla: "Nemusíš šeptat, spí. Můžeme si v klidu dát kafe, měl by spát až do tří," řekla stejným způsobem jako to říkají maminky, když dají dítě spát. Následovala jsem její energické kroky do obývacího pokoje. Celému bytu panovalo zvláštní ticho. Zíralo na mě ze všech koutů.

  Tak přesně tady jsem se před několika lety zbytečně zdokonalovala v matematice. Snažil se o to pán, který teď ve vedlejším pokojíku spal a nevěděl, kde a kdo jsme. Ještě před devíti lety pan inženýr, starostlivý a obětavý otec. Dnes už zná jen cestu na záchod a i to někdy zcela zbytečně. Když jsem před ním stála, nevěděl kdo jsem. Nepozná vlastní dcery, vnuky a manželku vnímá jako někoho, kdo je s ním neustále. Těžko posoudit, jestli si vzpomíná, jaké krásné a naplněné manželství měli. Měli štěstí, že to byla jejich vzájemná první studentská láska, kterou stvrdili sňatkem.

  Dokáže zabloudit ve vlastním bytě, sám z něho chce odcházet, společně chodí na několikaminutové procházky ulicí, kterou nepoznává i přesto, že v ní žije několik desítek let. Nepamatuje si jména, dny, měsíce či roky. Na počátku to byla zapomnětlivost. Ta, co lidé omlouvají vysokým věkem. Ta, která je dětem k smíchu, že babička nebo dědeček nemůžou najít věci, zapomínají co chtěli říct. Věci dával na nesprávná místa, vybavoval si situace, které se staly před x lety. Co však obědval ten den, nevěděl. Roky neúprosně běžely a nemoc si postupně vzala všechno. Inteligenci, lidskou důstojnost, schopnost uvažování, psaní a čtení, logiku, soběstačnost, paměť a vzpomínky.. stal se naprosto závislým na péči okolí.

  Nemoc, která se neúprosně a bez ohlášení vplížila do jejich životů. Nemoc, která bere život nejen jemu, ale v podstatě celé rodině. Ukradla totiž "normální", aktivní život milovaného člověka. Dívám se do smutných a unavených očí člověka, který mě celý život podporuje v reálných i nereálných snech. Obdivuji a snažím se porozumět tomu, kde tahle drobná osoba bere sílu na náročnou péči o nemocného člověka. Věřím, že čerpá ze zásob trpělivosti a lásky..

  S láskou věnováno L.

Autor: Jana Delgado | úterý 1.6.2010 22:26 | karma článku: 30,70 | přečteno: 2077x
  • Další články autora

Jana Delgado

Vezmeš si mě?

Co si budeme ženy namlouvat, která z nás ve skrytu duše nedoufá v onu kouzelnou větu a krásný šperk k tomu? Moje představy o zásnubách byly zmačkané jen do té podoby, že půjdeme na večeři při svíčkách, které většinou hned sfoukávám a číšník je opětovně zapaluje. A snad ve skleničce šampaňského bude plavat kroužek zlata.

16.4.2013 v 12:55 | Karma: 23,50 | Přečteno: 2563x | Diskuse| Osobní

Jana Delgado

Linecká slepovaná láska

V životě jsou chvíle, které trvají věčnost. Čekání, které ubíjí, vysilující strach a úzkost z budoucnosti Karolíně svazuje nohy. Srdce buší jako o závod a myšlenky nedovolí utíkat se k těm obyčejným věcem.

12.4.2013 v 12:17 | Karma: 11,92 | Přečteno: 769x | Diskuse| Ostatní

Jana Delgado

Vzpomínky v krabici

Kdysi jsem se malinko jízlivě usmívala nad některými fotkami z dovolených. Dnes už je chápu.

8.7.2011 v 19:50 | Karma: 14,82 | Přečteno: 1699x | Diskuse| Osobní

Jana Delgado

Bloody Sunday

Neděle. S kolegy ji nazýváme "Bloody Sunday". Tradičně narváno. Zkouším projít areálem plným křičících dětí, sebevědomých fanoušků fotbalu (kde obvykle platí pravidlo čím větší skupina, tím drzejší vystupování), milenců, unavených řidičů...

3.6.2011 v 13:44 | Karma: 15,56 | Přečteno: 1331x | Diskuse| Osobní

Jana Delgado

Láska je když..

se vezmete před Bohem, slíbíte si věrnost v časech dobrých i zlých .. Láska je, když se před Bohem nevezmete, a přesto jste si věrní v časech dobrých i zlých

31.5.2011 v 13:45 | Karma: 15,87 | Přečteno: 1610x | Diskuse| Ostatní

Jana Delgado

Barevná pohádka z Indie

Říká se, že je snadnější vylézt na vysokou horu, než si najít cestu k druhému člověku. Vadí vám jiná barva pleti, odlišná kultura, nebo snad víra v jiného "boha", než v jakého věříte vy?

15.3.2011 v 13:36 | Karma: 13,71 | Přečteno: 1649x | Diskuse| Ostatní

Jana Delgado

Jak léta letěla

Pro nás děti bylo léto ve znamení dvou měsíců zaslouženého nicnedělání. Svědky našich vodních radovánek byly fialové rty a scvrklé rty od celodenního máchání.

13.10.2010 v 18:04 | Karma: 13,68 | Přečteno: 1470x | Diskuse| Ostatní

Jana Delgado

A na co jsem stará já?

Možná jsem dost stará na to, abych si ostříhala dlouhé vlasy. Jenže já je mám ráda a ještě nějakou dobu budou dlouhé.

16.6.2010 v 11:13 | Karma: 23,19 | Přečteno: 2664x | Diskuse| Ostatní

Jana Delgado

Ukamenování Sorayi M.

V příběhu se ocitáme v iránské vesnici. Hlavní postavou je Soraya, milující matka čtyř dětí, která žije v manželství bez lásky.

7.6.2010 v 17:35 | Karma: 27,62 | Přečteno: 4805x | Diskuse| Kultura

Jana Delgado

Rozpuštěni a vypuštěni

Po přečtení několika blogů jsem nabyla dojmu, že jsem jen jedna z mála, kterou opravdu těší nedávné rozhodnutí soudu o rozpuštění Dělnické strany.

3.3.2010 v 14:05 | Karma: 23,84 | Přečteno: 3328x | Diskuse| Politika

Jana Delgado

Děti Ireny Sendlerowé

Děj. Ocitáme se ve Varšavě, během druhé světové války. Irena Sendlerowá v převleku zdravotní sestry vjíždí do varšavského ghetta zachránit židovské děti před smrtí.

4.2.2010 v 22:48 | Karma: 18,29 | Přečteno: 1937x | Diskuse| Kultura

Jana Delgado

Modlitby za Bobbyho

Téma, které mi přijde stále více aktuální. Zvláště po tom, co jsem si během krátké doby přečetla několik blogů na téma homosexualita.

4.1.2010 v 15:05 | Karma: 23,43 | Přečteno: 4725x | Diskuse| Kultura

Jana Delgado

O blogerech, rýmech a šprýmech

blablablablablablablablablablabla..uff, ještě to nestačí? blablablablablablablabla

22.12.2009 v 20:33 | Karma: 6,29 | Přečteno: 1043x | Diskuse| Osobní

Jana Delgado

Jak mi leželo Rudé právo v žaludku

Nechápu komunisty. Co vody už uplynulo po sametové revoluci a oni se dál hrdě a bez špetky studu hlásí ke komunismu. Fuj. Černé ovce mezi sněhobílými ovečkami.

18.12.2009 v 11:41 | Karma: 41,65 | Přečteno: 6171x | Diskuse| Společnost

Jana Delgado

Moje neobyčejná setkání

M. mě naučil jíst všechny možné ryby, připravené na všechny možné způsoby. A. si zase myslí, že nejlepší ryby nejsou na talíři, ale ty živé. V rybníku, moři nebo akvárku.

16.12.2009 v 13:05 | Karma: 15,37 | Přečteno: 1670x | Diskuse| Osobní

Jana Delgado

Srdci se neporoučí

Pomelo je od slova pomilovat. Zbožňuji tu sladkokyselou chuť, zabalenou do zelené koule připomínající grapefruit. Pěkně si ho oloupu, stáhnu bílou, hořkou kůži. Je to jako láska.

2.12.2009 v 20:40 | Karma: 16,38 | Přečteno: 1660x | Diskuse| Osobní

Jana Delgado

Mezi nebem a zemí

Jako malá jsem hrozně ráda chodila po dřevěných prochozených schodech na kůr. Omylem mě strčili mezi pár holek s krásnými hlasy. Krákorala jsem tam s nimi každou mši. Hrozně to rvalo uši a tak jsem to s hrdostí sobě vlastní po určité době vzdala.

23.10.2009 v 16:32 | Karma: 17,34 | Přečteno: 1639x | Diskuse| Osobní

Jana Delgado

Černé bubliny

Nedávno mě zaujal komentář v diskuzi. Probíralo se téma smrt. Můj známý měl tehdy depresivní období a kamarád mu poradil, ať si jde sednout na Kobyliský hřbitov.

12.10.2009 v 16:20 | Karma: 25,33 | Přečteno: 2222x | Diskuse| Osobní

Jana Delgado

Stopááá!

Malá příprava na zimu. Článek na zchlazení v horkých letních dnech. Než se člověk něco naučí, čeká ho dlouhá cesta. V tomhle případě byla krásně sněhobílá a předlouhá.

28.8.2009 v 20:53 | Karma: 15,19 | Přečteno: 2464x | Diskuse| Osobní

Jana Delgado

Bubliny

Protože dost často píšu o tom co bolí, dnes budu psát vesele. O bublinách, které chci vyfouknout a nechat jen tak poletovat.

27.7.2009 v 17:10 | Karma: 15,73 | Přečteno: 2724x | Diskuse| Osobní