Modlitby za Bobbyho
Někteří autoři a diskutující rozebírali pod články, že homosexualita je nemoc. Nebo, že se získává během dospívání. Opravdu si myslíte, že si sexuální orientaci vybíráme až po narození? Vážně věříte tomu, že by si někdo dobrovolně vybral cestu netolerance a opovrhování od ostatních, které přímo smrdí z těchto diskuzí? Největší nesmysl, který jsem četla "Sexuální orientace se dá změnit díky výchově rodičů". Uf. Zbavte se těch hloupých předsudků. Zkuste se podívat na film Prayers for Bobby (2009, Russell Mulcahy), který je natočen podle skutečné události z roku 1983, na motivy knihy "A mother's coming to terms with the suicide of her gay son" (Leroy F. Aarons). Možná, že některým otevře oči.
Vypráví o silně věřící rodině, která si v harmonii žije až do okamžiku, kdy se jeden ze sourozenců Bobby Griffith svěří svému staršímu bratrovi, že je gay. Ten takové svěřené tajemství nedokáže skrývat a řekne vše rodičům. Konzervativní, vírou zaslepená matka reaguje naprosto zkratovitě. Domnívá se, že dle své až fanatické víry v Boha jde pouze o nemoc, kterou lze vyléčit. Její pravidelné čtení Bible, která homosexualitu označuje jako hřích, ji v tom jen podporuje. K Bohu směřuje modlitby za "uzdravení" svého syna. Zoufalost ji přivádí i se synem ("hříšníkem") k psychologovi. Tyto návštěvy pochopitelně nepomáhají. Bobby se cítí nepochopený a odtrhnutý od rodiny. Cítí, že pro matku je přednější její víra k Bohu a není žádná cesta k tomu, aby ji přesvědčil, že homosexualita se nedá léčit. Odjíždí na dva měsíce ke své tolerantní sestřenici na prázdniny do Portlandu. Tam se zamiluje do Davida a rozhodne se, že se přestěhuje. Přestěhování se mu jeví jako jediná možnost a na čas i funguje. Doufá, že časem ho matka znovu přijme a bude akceptovat jeho sexuální orientaci. Matka však nechce o příteli ani slyšet, odmítá jakékoli setkání s ním.
Pošramocený vztah s rodinou přetrvává. Tlak a obviňování matky mu berou duchovní sílu a přivedou k depresím. Ty řeší spácháním sebevraždy skokem z mostu. Zajímavý moment, kdy se po pohřbu přichází přítel představit matce. Ta mu sice ruku podá, ale poté co odejde si okamžitě umývá ruce.
Matka po Bobbyho tragické smrti cítí vinu a začíná vyhledávat náboženské spolky. Poslouchá příběhy ostatních a zjistí, že není jediná matka homosexuála na světě. Že neexistuje jen jedna interpretace Bible. Příběh končí uvědoměním si viny a následným odpuštěním. Poznáním, že veškeré modlitby za "uzdravení Bobbyho" Bůh nevyslyšel. Neuzdravil, protože Bobby byl naprosto zdravý..
Jana Delgado
Vezmeš si mě?
Co si budeme ženy namlouvat, která z nás ve skrytu duše nedoufá v onu kouzelnou větu a krásný šperk k tomu? Moje představy o zásnubách byly zmačkané jen do té podoby, že půjdeme na večeři při svíčkách, které většinou hned sfoukávám a číšník je opětovně zapaluje. A snad ve skleničce šampaňského bude plavat kroužek zlata.
Jana Delgado
Linecká slepovaná láska
V životě jsou chvíle, které trvají věčnost. Čekání, které ubíjí, vysilující strach a úzkost z budoucnosti Karolíně svazuje nohy. Srdce buší jako o závod a myšlenky nedovolí utíkat se k těm obyčejným věcem.
Jana Delgado
Vzpomínky v krabici
Kdysi jsem se malinko jízlivě usmívala nad některými fotkami z dovolených. Dnes už je chápu.
Jana Delgado
Bloody Sunday
Neděle. S kolegy ji nazýváme "Bloody Sunday". Tradičně narváno. Zkouším projít areálem plným křičících dětí, sebevědomých fanoušků fotbalu (kde obvykle platí pravidlo čím větší skupina, tím drzejší vystupování), milenců, unavených řidičů...
Jana Delgado
Láska je když..
se vezmete před Bohem, slíbíte si věrnost v časech dobrých i zlých .. Láska je, když se před Bohem nevezmete, a přesto jste si věrní v časech dobrých i zlých
Jana Delgado
Barevná pohádka z Indie
Říká se, že je snadnější vylézt na vysokou horu, než si najít cestu k druhému člověku. Vadí vám jiná barva pleti, odlišná kultura, nebo snad víra v jiného "boha", než v jakého věříte vy?
Jana Delgado
Jak léta letěla
Pro nás děti bylo léto ve znamení dvou měsíců zaslouženého nicnedělání. Svědky našich vodních radovánek byly fialové rty a scvrklé rty od celodenního máchání.
Jana Delgado
A na co jsem stará já?
Možná jsem dost stará na to, abych si ostříhala dlouhé vlasy. Jenže já je mám ráda a ještě nějakou dobu budou dlouhé.
Jana Delgado
Ukamenování Sorayi M.
V příběhu se ocitáme v iránské vesnici. Hlavní postavou je Soraya, milující matka čtyř dětí, která žije v manželství bez lásky.
Jana Delgado
Nezvaný pan Alzheimer
S úsměvem stála mezi dveřmi a pevně mě objala. "Jsem tak ráda, že tě zase vidím," řekla mírně dojatým hlasem. "Vezmi si bačkory a běž si umýt ruce, oběd už je nachystaný na stole."
Jana Delgado
Rozpuštěni a vypuštěni
Po přečtení několika blogů jsem nabyla dojmu, že jsem jen jedna z mála, kterou opravdu těší nedávné rozhodnutí soudu o rozpuštění Dělnické strany.
Jana Delgado
Děti Ireny Sendlerowé
Děj. Ocitáme se ve Varšavě, během druhé světové války. Irena Sendlerowá v převleku zdravotní sestry vjíždí do varšavského ghetta zachránit židovské děti před smrtí.
Jana Delgado
O blogerech, rýmech a šprýmech
blablablablablablablablablablabla..uff, ještě to nestačí? blablablablablablablabla
Jana Delgado
Jak mi leželo Rudé právo v žaludku
Nechápu komunisty. Co vody už uplynulo po sametové revoluci a oni se dál hrdě a bez špetky studu hlásí ke komunismu. Fuj. Černé ovce mezi sněhobílými ovečkami.
Jana Delgado
Moje neobyčejná setkání
M. mě naučil jíst všechny možné ryby, připravené na všechny možné způsoby. A. si zase myslí, že nejlepší ryby nejsou na talíři, ale ty živé. V rybníku, moři nebo akvárku.
Jana Delgado
Srdci se neporoučí
Pomelo je od slova pomilovat. Zbožňuji tu sladkokyselou chuť, zabalenou do zelené koule připomínající grapefruit. Pěkně si ho oloupu, stáhnu bílou, hořkou kůži. Je to jako láska.
Jana Delgado
Mezi nebem a zemí
Jako malá jsem hrozně ráda chodila po dřevěných prochozených schodech na kůr. Omylem mě strčili mezi pár holek s krásnými hlasy. Krákorala jsem tam s nimi každou mši. Hrozně to rvalo uši a tak jsem to s hrdostí sobě vlastní po určité době vzdala.
Jana Delgado
Černé bubliny
Nedávno mě zaujal komentář v diskuzi. Probíralo se téma smrt. Můj známý měl tehdy depresivní období a kamarád mu poradil, ať si jde sednout na Kobyliský hřbitov.
Jana Delgado
Stopááá!
Malá příprava na zimu. Článek na zchlazení v horkých letních dnech. Než se člověk něco naučí, čeká ho dlouhá cesta. V tomhle případě byla krásně sněhobílá a předlouhá.
Jana Delgado
Bubliny
Protože dost často píšu o tom co bolí, dnes budu psát vesele. O bublinách, které chci vyfouknout a nechat jen tak poletovat.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 79
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3396x
Seznam rubrik
- Cestování
- Osobní
- Příběhy
- Sport v úvozovkách
- K zamyšlení
- Bubliny vzpomínek
- Tajemný zákazník
- Knihy a filmy
- Velmi osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
- ten, co pořád lítá
- Andrea Bartošová
- Terka, blonďatý anděl Afriky
- ten, co mi kouzlí úsměv na tváři
- Pavlína O'Toole
- tak trošku jiná Itálie
- básnířka s korálky nad kotníky
- František Kostlán
- Klára Mandausová