Jak mi leželo Rudé právo v žaludku

Nechápu komunisty. Co vody už uplynulo po sametové revoluci a oni se dál hrdě a bez špetky studu hlásí ke komunismu. Fuj. Černé ovce mezi sněhobílými ovečkami.

  Jako malá jsem údajně, a to znám z vyprávění svých rodičů, snědla kousek novin. Povalovala jsem se v dřevěné postýlce a nějakým nedopatřením (kolem mě ještě pobíhaly dvě starší sestřičky-to by mohlo ledacos vysvětlovat) se ke mně dostaly noviny. Trošku jsem zalhala v nadpisu, protože v naší rodině se Rudé právo nikdy nevyskytovalo. Které noviny to byly, netuším. Každopádně jsem útržek novin požmoulala a od té doby otec(zarytý antikomunista) s mírně sarkastickým podtónem říká, že za svoji výřečnost vděčím právě novinám.

  Jenže teď mi v žaludku leží vůbec všechno co s komunisty souvisí. Nechápu, proč jsou komunisté stále legální stranou v české politice. Nesnáším a nerozumím, proč lidi naříkají, že za komunistů bylo líp. Pokud ti noví (předpokládám, že jiní a lepší) komunisté se starou komunistickou stranou nemají co dělat, měli by se stydět  a dělat vše pro to, aby se přinejmenším distancovali od názvu strany. Lidi, prosím vás, hlavně do diskuze nepište, co já bych asi tak mohla vědět o komunistech. Jedno vím naprosto jistě. Kdyby se to všechno nestalo, vůbec bych vám takhle nemohla psát a už vůbec bych vám nemohla psát z jiné země. Je pravda, že když k nám přišla jedna z těch nejjemnějších, nejkrásnějších látek- Samet, byla jsem dvanáctiletá holka. Všechno, co se dělo okolo nějak nedávalo smysl, ale věděla jsem, že něco velkého se děje. Co všechno to bylo, jsem pochopila později. Ve škole nám zrušili pár předmětů, četla se knížka o Trifidech, doma se sledovala televize a dál chrčela Svobodná Evropa. Nechci psát o nedostatku banánů, pomerančů, pravdivých informací, dobrých knih...Měli jsme soudruhy a soudružky, někteří měli bony do Tuzexu, podpultové zboží, modré trenýrky, jarmilky, pionýrské sliby, červené šátky, lampiónové a prvomájové průvody..a plno dalších zbytečností. Mohli jsme stát ve frontách, zapisovat se do pořadníků, utírat zadky šmirglpapírem (rozumějte toaletním papírem)..Ale to nejdůležitější co všem zoufale chybělo, byla svoboda. Nebo už se snad zapomnělo, že téměř všichni chtěli svobodu? Máme ji, a tak za ni buďme vděční!

  Obracím list ve stejné knížce. Co ještě mi leží v žaludku?

  Nechápu ty, kteří se ztotožňují a sympatizují s ideologií nacismu. Všechny bych je zavřela do některého ze zbytků koncentračního tábora. Tak aby pocítili alespoň malý závan strachu, bezmoci a hořkou chuť války. Všechny menší i větší vyhlazovací nacistické tábory, kde se odehrávaly ty nejhrůznější činy. Lidé umírali srovnáni do řad a zastřeleni. V plynových komorách, kde před "sprchovací" místností odložili šaty a pod záminkou umytí a dezinfikování už ze "sprchy" nikdy nevyšli. Nejen to. Výčet bezcitných a krutých zvěrstev je dlouhý. Při sledování archivních záběrů přejíždí mráz po zádech a svírá se srdce. Těch několik, které spojenecká vojska objevila a přežili, dostali vodu a jídlo. Lidé propukali v nekončící pláč. Nemohli si vzpomenout, kdy naposledy dostali najíst a napít. Byli natolik vyčerpáni, že nebyli schopni vstát a najíst se. Bezradně choulili k ostatním, tak jako se děti tulí k matkám. Závratná čísla mrtvých nemůžeme popírat, ale s úctou věnovat tichou vzpomínku.

  Že teď nechápete vy? Proč tady pletu zdánlivě nesouvisející? Absolutní zrušení komunistické strany a konec sympatizantů s neonacismem mají jedno společné. Bohužel jsou to jen naivní a troufalé představy o vymizení těchto zrůdných ideologií.

  Možná jsem utopista a tak mě napadlo, že když se blíží Vánoce, zkusím napsat dopis Ježíškovi. Milý Ježíšku, vím že toho máš hodně. Ale mám přání, které kdybys vyplnil, udělal bys šťastnější nejen mne, ale i spousty dalších snílků. Pojďme k věci. Prosím Tě, buď tak hodný a zakaž komunistickou stranu a všechny fanatické příznivce neonacismu. Děkuji moc a hezké Vánoce!