Jana Delgado
- Počet článků 79
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3396x
Seznam rubrik
- Cestování
- Osobní
- Příběhy
- Sport v úvozovkách
- K zamyšlení
- Bubliny vzpomínek
- Tajemný zákazník
- Knihy a filmy
- Velmi osobní
- Nezařazené
Oblíbené blogy
- ten, co pořád lítá
- Andrea Bartošová
- Terka, blonďatý anděl Afriky
- ten, co mi kouzlí úsměv na tváři
- Pavlína O'Toole
- tak trošku jiná Itálie
- básnířka s korálky nad kotníky
- František Kostlán
- Klára Mandausová
Oblíbené články
Jana Delgado
Když dojdou slova
Určitě každý z vás zažil v životě situaci, kdy vám zkrátka došla slova. Stojíte jako opaření a nevíte co říct.
Jana Delgado
Po skleničce nenastupovat, prosím!
"Dal jsem si jen dvě piva, ale neboj jsem v pohodě. Vážně, věř mi. Navíc, je to jen kousek. Čtyři kilometry. Na silnici je klid, kdo by tady co dělal v tuhle ranní hodinu? Myslíš, že mě rozhodí dvě piva?"
Jana Delgado
Chybí vám něco?
Jonathan pracuje jako manažer. Téměř dvoumetrový chlap. Chtělo by se napsat-je to chlap jako hora. S úsměvem na rtech, který vypadá, že se s ním už narodil a i kdyby se zoufale snažil zamračit, tak mu to nejde.
Jana Delgado
Že chlapi nepláčou?
Pláčou. Zažila jsem několikrát muže plakat. Rozhodně se za to nestydí. Naposledy to bylo asi před měsícem. Užívala jsem si svůj volný den. Znáte to. Takový ten den, kdy zkrátka neděláte vůbec nic. Na okna bubnuje déšť. Ponoření do knihy, televizi či hudbu máte puštěnou jako kulisu a jen se tak povalujete.
Jana Delgado
Můj černý miláček
Zamilovala jsem se do něj. Můj vztah s ním tedy není úplnou novinkou, trvá už nějaký pátek, ale.. Přistěhovala jsem si ho k nám domů a moji spolubydlící ho tolerují. Je nás tu o jednoho více, ale všichni se tolerujeme. Vůbec nevadí, že je "černý jako bota".
Jana Delgado
Ty musíš žít!
Dvojice nerozlučných kamarádek. Znají se už od mateřské školky. Je sobotní dopoledne, vystoupily z vlaku a rozhodují se, jestli zvolit cestu po asfaltce (možná jim nějaké auto zastaví) nebo jít polní cestou. Ta je kratší a vede přírodou.
Jana Delgado
Jak žít dál?
Občas musíme přestat myslet na minulost, přemýšlet nad budoucností, zkrátka se musíme naučit jít dál.. Už uběhlo několik let, kdy mi moje kamarádka sdělila tu dosud nejtragičtější zprávu v mém životě. Moje největší životní láska, moje druhé já, je mrtvý.. Nastoupil do auta, které řídil jeho opilý kamarád. Nikdy nezapomenu jeho zářivé oči, něžné dotyky, dlouhé duchaplné rozhovory, rozevláté vlasy, všechny společně strávené chvilky. I dnes, po několika letech není dne aniž bych si na moji lásku nevzpomněla. Zpráva, která otřásla mou duší, ta odporná nechuť žít dál bez milovaného člověka, neodbytné malé pomoci mých přátel a rodiny, kteří mě trpělivě přesvědčovali, že bolest se bude zmenšovat. Tím, jak bude plynout čas se bude bolest rozplývat..částečně měli pravdu, ale jizva po obrovské ráně v mém srdci, ta zůstane napořád..
